Ak ťa zachváti, zahynieš

Expremiér Miroslav Topolánek, za ČSSR prý snaživý student střední vojenské školy, stárne. V médiích vystupuje zásadně nevrle, ublíženě, agresivně. Permanentně se špatně ovládá (zřejmě pro nedostatečné preference ODS a osobní problémy), ale v nedělní televizní besídce, při potlachu na růžku U Moravce, to tak jednoznačné nebylo. Pojednou si i dosti notoval s jiným „odkecaným“ politikem. Levicově populistickým Milošem Zemanem, který zmítán závistmi a nenávistmi též předstírá, že ve věcech veřejných neskončil. Prostořeký poživačný muž z lidu zkrátka našel cestu k hubatému becherovkovému intelektuálovi. Koneckonců, vždyť nepřítel je oběma stejný. Tentýž den sdělil předseda ODS Topolánek na Staroměstském náměstí hloučku skautíků a „modrých svazáků“ čili Mladých konzervativců (toto spojení jsem v Čechách, přes všechna vysvětlení znalců, chápal vždy jako contradictio in adjecto) lakonickou větičku: „Je nás tady málo.“ Nemínil, samozřejmě, klesající počet obyvatelstva Evropy a milované vlasti, nemoralizoval vlastním příkladem, synem Nicolasem v náručí a vzpomínkami na Itálii... Až nechtěně věcně reagoval na nesouhlas přítomných s postupnou legitimizací domácích komunistů. Přeloženo z češtiny do češtiny na neochotu zaznamenat realitu, t. j. vyčpění předvolebně licoměrného antikomunismu. Přitom právě tato jeho zřetelná ukázka dokládá způsob přežívání pseudohodnot obecně, takříkajíc „udržováním na přístrojích“. Ačkoli marginální, také setkání s mladými aktivisty proběhlo celostátními médii. Ale nechme na hlavě, třebas se Topolánek se Zemanem spolem useberou. Profesionální důchodce svou stále silnou rétorikou ubere Paroubkovi nějaké to procento a chasník z Valašska namísto agitačního odvaru připomene Protentokrát (staré lidové označení Protektorátu Čechy a Morava) novou nacistickou reálií. Plakátovým antibolševictvím: „Zachvátí-li tě, zahyneš!“ Zkrátka sám nad sebou udělá (normální) kříž. Napořád. Autor je spolupracovník Slova