Americký velitel v Afghánistánu generál Stanley McChrystal poskytl časopisu Rolling Stone rozhovor, v němž sám i se svým štábem potupil civilní vůdce své země. Prezident Barack Obama ho propustil pro porušení kázně. Dokonce i McChrystalovi zastánci říkají, že jeho výroky byly politicky nemoudré a že to byla chyba. McChrystal je ovšem mimořádně inteligentní a velmi ctižádostivý člověk. Proč to tedy udělal?

McChrystal dal zmíněné interview, aby ho vyhodili. A proč chtěl být vyhozen? Protože ví, že politika, kterou sledoval a prosazoval ve válce v Afghánistánu, nefunguje a nemůže fungovat. A protože si nechce pokazit reputaci tím, že mu to veřejnost přičte za vinu. Vojenská strategie, kterou USA vykovaly v Afghánistánu a Iráku, byla původně dílem předchozího ministra obrany Donalda Rumsfelda. Politicky to byl bezmezný machismus. Bombardujte nepřítele z chodu, co se do něj vejde a nestarejte se, kdo přijde o život. Když někoho zajmete, použijte mučení. S nikým se neraďte, i když jsou to takzvaní spojenci. Okupujte zemi na neurčito.

Rebel pohŕdajúci nadriadenými

Na začátku těchto válek byl McChrystal jednohvězdičkový generál pracující ve Washingtonu jako jeden z Rumsfeldových „zlatých hochů“. Od školních let ve West Pointu toho už zažil hodně – odvážný rebel, který vždy ví, kdy přestat, pohrdající nadřízenými, kterých si neváží, ale neustále dbalý své kariéry. Rumsfeld mu svěřil velení nejskrývanějších vojenských jednotek provádějících „tajné operace“ a známých jako „stroj na zabíjení“. Svého úkolu se zhostil brilantně. Pak roku 2006 začali vojáci, politikové a média najednou mluvit o tom, že USA prohrávají válku v Iráku. Odpor se zdál být příliš silný a ztráty na amerických životech měsíc po měsíci narůstaly. Republikáni dopadli ve volbách roku 2006 velmi špatně. Bylo třeba něco udělat. Něco se také stalo. Prezident George W. Bush propustil Rumsfelda. Jeho nejsilnější zastánce viceprezident Dick Cheney ztratil vliv ve prospěch ministryně zahraničí Condoleezzy Riceové a Rumsfeldova nástupce Roberta Gatese, který měl „umírněnější“ názory a kladl důraz na diplomacii. Najednou se začala uplatňovat nová protipovstalecká strategie označovaná zkratkou COIN (counter-insurrection). Vypracoval ji do té doby neznámý důstojník David Petraeus. Jde o stejně ctižádostivého dříče jako McChrystal, ale zcela jiný typ osobnosti. Je něco na způsob vojenského intelektuála. Roku 1983 byl oceněn jako nejlepší absolvent vojenské akademie pozemní armády U. S. Army Command and General Staff College. Roku 1989 dostal v Princetonu doktorát v oboru mezinárodních vztahů. Vyučoval mezinárodní vztahy na West Pointu. Současně má za sebou dlouhou kariéru ostříleného bojového velitele. A vybudoval si dobré vztahy s washingtonskými politiky.

Mierový zbor zelených bariet

Protipovstaleckou doktrínu obhajoval ve svých zveřejňovaných článcích a interních zprávách od 80. let minulého století. Založil ji na zkušenostech, které s touto strategií získali Francouzi v Alžírsku a USA ve Vietnamu. Jak připomínají Petraeusovi pravicoví kritikové, nebyly to zrovna úspěšné podniky. COIN zdůrazňuje nutnost „získat na svou stranu srdce a mysle lidí“, což znamená brát ve vojenské taktice ohled také na diplomatické a politické faktory. Michel Hastings, který vedl interview s McChrystalem v Rolling Stone, popsal COIN takto: „Představte si zelené barety jako ozbrojený mírový sbor.“ Prezident Bush se roku 2006 obrátil na Petraeuse a dovolil mu realizovat COIN v Iráku. To byla ona slavná „vlna“ zahrnující navýšení počtu vojsk USA a změnu strategie. Petraeus udělal v podstatě dvě věci, které opravdu snížily úroveň násilí proti vojákům USA. Především uplatil sunnitské vůdce ve středním a západním Iráků, aby přestali potichu podporovat jednotky al-Kajdá, které přišly do Iráku zvenčí. Jelikož sunnitští šejkové neměli nikdy al-Kajdá v oblibě, byli ochotni zapomenout na svou nechuť vůči Američanům - pokud za to něco dostanou. Druhým Petraeusovým činem bylo, že v Bagdádu povolil etnické čištění, které proměnilo etnicky smíšené město ve dvě zóny, větší šiítskou, uvnitř s menší sunnitskou enklávou. To snížilo násilí vůči americkým vojákům na cenu vyššího násilí mezi Iráčany. Posloužilo to také politickým záměrům místního nejvytrvalejšího a nejschopnějšího protivníka zájmů USA Mokhtara al-Sadra, který se nyní stává klíčovou postavou nově zvoleného iráckého parlamentu. Jak řekl Hastings v interview pro Huffington Post: „Petraeus je tak trochu génius. Dokázal změnit možnou katastrofální porážku v Iráku na odchod se zachováním tváře.“ Ústup se zachováním tváře ale samozřejmě není vítězství, přestože to tvrdil John McCain, když se roku 2008 ucházel o prezidentský úřad – neúspěšně. Barack Obama řekl ve své volební kampani zcela jasně, že je proti válce v Iráku a pro válku v Afghánistánu. Takže v ní samozřejmě musel pokračovat. Povýšil Petraeuse, schválil COIN a jmenoval velitelem v Afghánistánu McChrystala. Ten věrný svému „rebelskému“ stylu požádal Obamu veřejně o dalších 40-tisíc vojáků. Prezident mu jich po měsících úvah dal 30-tisíc a k tomu navíc datum odchodu.

Vyhrať v Afganistane sa nedá

V tomto okamžiku ovšem McChrystal opustil svůj dosavadní macho styl a stal se možná až přehnaně nadšeným realizátorem protipovstalecké strategie v Afghánistánu. Vydal velmi přísné směrnice, jež měly zabránit civilním obětem. Pěší jednotky USA ale pro tuto novou politiku neměly vůbec žádné pochopení. Navázal vřelé vztahy s prezidentem Hamídem Karzáím, kterého si ostatní američtí představitelé drželi od těla. Myslel si, že dosáhne rychlé vítězství v Marjá a získá tuto oblast pro afghánské vládní síly. Namísto toho sklidil neúspěch. A nedávno oznámil, že rozhodující operaci v provincii Kandahár, domovském území ozbrojených sil tálibů, je třeba odložit na září. Dokonce i McChrystalův operační náčelník generálmajor Bill Mayville říká, že Afghánistán bude jako Vietnam: „Nebude to vypadat jako výhra, vonět jako výhra nebo chutnat jako výhra… Skončí to hádkou.“ Hastings uzavírá svůj článek takto: „Zdá se, že vyhrát ve skutečnosti nelze. Ani když má velení Stanley McChrystal.“ Co byste tedy udělali, být v McChrystalově kůži? Pozvete reportéra z rockového časopisu považovaného za levicový, aby vás doprovázel na cestách letadlem a pijáckých večírcích, a budete přitom zesměšňovat vládu. To vám zaručí vyhazov. A budoucí „hádky“ pak půjdou mimo vás. Co mohl Obama dělat? Musel propustit McChrystala. Pak hodil horkou bramboru Petraeusovi, který ji nemohl odmítnout. Příští rok nebo dva budeme svědky hry úskoků, v níž se Obama a Petraeus budou pokoušet svést před veřejností vinu za porážku na toho druhého. Krajní pravici, přátele Cheneyho a Rumsfelda, to nemůže zmást. Jeden z jejich expertů Diana Westová říká: „Noční můra COIN pokračuje.“ Pro ni COIN znamená přikazovat vojákům, „aby nacvičovali fantazie kulturního relativismu, které v kurzech politické korektnosti působí levičácky, ale na frontové linii jsou opravdu otřesné“. O něco méně jízlivý názor má plukovník ve výslužbě Douglas Macgregor: „Představa, že za bilion dolarů předěláme kulturu islámského světa, je naprostý nesmysl!“ Macgregor má samozřejmě pravdu. Jakou politiku máme na výběr? Krajní pravice chce trvalou válku. Jedinou alternativou je včasný a úplný odchod. Obama nechce první možnost a bojí se politických důsledků, kdyby zvolil druhou. Takže vysílá ředitele CIA Leona Panettu do ABC News, aby tam v televizním interview řekl, že dosáhnout pokroku v Afghánistánu je „obtížnější“ a že to jde pomaleji, než se čekalo. Svatá pravda.

© Immanuel Wallerstein, komentár č. 284, 1. 7. 2010. Z angličtiny so súhlasom autora preložil Rudol Převrátil. Medzititulky Slovo.