Druhá prezidentská volba
Podle očekávání z analýzy předchozího zasedání ÚVV ČSSD nominoval v sobotu 18. ledna 2003 ústřední výkonný výbor sociální demokracie bývalého premiéra Miloše Zemana pro druhou volbu nového českého prezidenta, která se má konat v pátek 24. ledna.
Členové ústředního výboru tentokrát Zemana zvolili téměř bez rozpravy, drtivou většinou. Jediným, kdo vystoupil proti Zemanovi, byl předseda Poslanecké sněmovny Zaorálek, kterému reálně hrozí, že židle, na které sedí, bude obětována v rámci narovnání vztahů s ODS, poškozených politikou lidí okolo Vladimíra Špidly. Špidla sám pochopil, že prohrál, a přiznal ještě před očekávanou vlnou kritiky vůči své osobě svou spoluodpovědnost za chyby, ke kterým došlo při prvním kole volby. Vyhnul se tak emocionálním hodnocením, před kterými varoval delegáty Richrad Falbr, když hovořil o nutnosti zachovat „důstojnost“ jednání. Teď Špidlovi nezbývá, než se snažit, aby výsledky Miloše Zemana nebyly tak tristní jako v případě kandidáta z první volby. Miloš Zeman může „odpustit“ jiný názor, neodpouští ale opakovaně špatný názor, který považuje za hloupost. A pat druhého kola by hloupostí byl pro většinu členů ÚVV. To dali najevo zcela zřetelně krátkostí diskuse i množstvím zvednutých rukou. Zeman nebyl jednání o své nominaci přítomen, Špidla ho prý pozval natolik chladně až urážlivě, že se Zeman rozhodl do Prahy vůbec nejet.
Podporu Zemanovi má vyjednávat pětičlenný tým v čele s místopředsedy Zdeňkem Škromachem a Stanislavem Grossem. Dalšími jeho členy budou místopředsedkyně sněmovny Jitka Kupčová a předsedové parlamentních frakcí ČSSD Milan Urban a Petr Smutný. Zeman ale stejně povede podle informací Britských listů separátní rozhovory se všemi relevantními skupinami sám.
Paradoxem politiky ČSSD je, že do vyjednávací skupiny se přihlásil předseda poslanecké frakce, zástupce vlivné středočeské lobby Urban, který je znám jako současný nejvášnivější odpůrce bývalého předsedy. Vypadá to, že zhroucení jeho představ o Pithartovi na Hradě spolu s zhroucením jeho samotného v zákulisí Hradu způsobilo jeho náhlé prozření. Tehdy se mezi dvěma z řady sklenek alkoholu v pauze mezi jednotlivými koly hlasování přiznal, že má chuť z této funkce odejít pro její nepředvídatelnost. Jeho „spleenu“ se v té chvíli divit nešlo, neboť do médií říkal něco, co se pak ukázalo jako diametrálně odlišné od hlasovací reality.
Stanislav Gross se role vyjednavače ujal pragmaticky a dá se mu i věřit, že se bude snažit. Už ví, že „důchodce z Vysočiny“ se vrátil, a ví též, že není důležité být tentokrát v opozici, když může být v koalici. „Každá chyba se dá napravit. Věřím, že i Gross stejně jako ostatní členové týmu budou schopnými vyjednavači,“ řekl v sobotu spokojeně Miloš Zeman médiím.
Je možné, že Gross dokonce může na jaře zasednout po sjezdu do křesla prvního muže strany, protože málokdo doufá, že Vladimír Špidla sérii svých porážek jako předseda ČSSD přežije. Logickým pokračováním politiky ČSSD by pak byl Gross, jehož zjevné soupeření o vliv s Milošem Zemanem přešlo už v době, kdy se stal ministrem vnitra. Od té doby udělal politickou maturitu a dnes je vnímán prakticky všemi skupinami jako nejobratnější politik ČSSD. I když k levici ve straně má vztahy horší, je oceňováno, že nezasáhl negativním způsobem do tvorby dlouhodobého i střednědobého programu a nechal jeho přípravu na odborných komisích. Učinil tak gesto, které ukončilo více než osm let trvající skrytou válku několika frakcí ve straně. „Válečnou sekyru“ vykopal opět nyní Vladimír Špidla nerespektováním výsledku referenda ČSSD o prezidentovi, spekulacemi okolo Motejla, Grulicha a navržením Bureše, kterého nakonec nevolili ani ti, kteří souhlasili předtím s jeho nominací a podepsali se pod ni.
Velmi kysele se tvářila i Petra Buzková, ale držela se statečně celý den. I když novináři z televize po ní chtěli „silnější výrok“, „nejdéle sloužící“ odpůrkyně politiky Miloše Zemana se realisticky zdržela zásadnějších komentářů a nedala slovy příliš najevo své rozčarování. Nebylo to ani nutné, její obličej hovořil místo ní jasně.
Petr Pithart se další volby účastnit nebude a hlavním Zemanovým soupeřem tedy bude podle očekávání Václav Klaus. Unionisté sice vyhrožují senátorkou Moserovou, ale nikdo její nominaci ani je samé už nebere vážně. Zemana zřejmě podpoří komunističtí poslanci, Klause by asi podpořili v nouzi nejvyšší pouze neúčastí při hlasování v třetím kole, čímž by snížili kvórum a ke zvolení by stačilo pro vítěze méně hlasů. Prezidentem ČR bude zřejmě zvolen ten kandidát, na jehož zvolení se v kuloárech shodnou zejména poslanci ČSSD, KSČM a ODS. První kolo druhé volby bude „očuchávací“, ve kterém se vyloučí ostatní kandidáti a ověří se předem dohodnuté počty hlasů pro favority. Druhé bude nejzásadnější – „poměřovací“, při kterém se sečtou jednotlivé „koalice“ a rozhodne se tak o vítězi, který sice nedostane podmínkami volby požadované hlasy, ale jeho výsledek bude signálem pro reakce lobbistů v kole třetím. Dá se totiž předpokládat rozsáhlá série vyjednávání mezi prvním a druhým kolem, a nakonec dohoda „opozičně smluvních“ stran, že ten, kdo dostane v druhém kole méně hlasů, doporučí svým příznivcům volbu protivníka v kole třetím. Tím se předejde rozčarování z patového výsledku a možnosti „autentické koaliční opozice“ obhajovat přímou volbu, v níž může zvítězit i Jaromír Jágr.
Dohoda favoritů se nedala předpokládat v první volbě, neboť na druhé straně nebyl stejně silný protivník. Pithart musel být poražen. Tak může být v pátek prezident zvolen minimální většinou 141 hlasů z 281 (nebo i méně, pokud odejde některý klub ze sálu). Dá se předpokládat, že „protizemanovců“ v ČSSD bude výrazně méně než bylo „protiburešovců“, maximálně 8 - 11. Několik lidovců a jeden unionista už dnes také ví, že s jejich hlasem může Zeman počítat. Říci to však do poslední chvíle nemohou. V jejich případě by byly vnitrostranické důsledky fatální. Znamenalo by to ale, že ve třetím kole, kde se setře rozdíl mezi poměrem sil v Senátu a Sněmovně, by měl získat většinu Miloš Zeman. Musel by ale zvítězit ve Sněmovně (101 z 200), neboť v Senátu očekávaně vyhraje Václav Klaus (41 z 81).
Jinými slovy: vyhraje-li Zeman, ODS za to zřejmě dostane četné ústupky od ČSSD, vyhraje-li Klaus, bude to důsledkem kuloárových ústupků ODS vůči ČSSD. Komunisté vědí, že dohoda s Klausem je pouze taktická, zatímco dohoda se Zemanem je strategickým rozhodnutím, které pro ně může otevřít mnohé možnosti – i v jejich vlastní straně. I Klaus by už uvítal, kdyby při volbě prezidenta dostal některé hlasy KSČM - to ale, zdá se, hrozí pouze v případě, kdyby z prvního kola odešel Miloš Zeman poražen. Očekává se všeobecně, že komunisté proto nakonec veřejně, předvídatelně a většinově podpoří Zemana. Dny příznivců křehké „koalice s koalicí“ jsou, jak se zdá, definitivně sečteny.
