O gigantické čínském projektu, který by mohl změnit ekonomickou tvář světa, hovořily Prvnizpravy.cz s politologem Oskarem Krejčím.
PZ: V Číně právě skončilo zasedání dvou institucí: Všečínského shromáždění lidových zástupců a Čínské lidové politické poradní rady. Zájem našich médií o tuto událost se téměř rovnal nule. Pravda je, že mnohdy představovaly spíše megalomanské projevy loajality k režimu. Co vlastně tyto instituce představují?
Všečínské shromáždění lidových zástupců je parlament ČLR. Je to největší legislativní orgán na světě – má téměř tři tisíce poslanců, z nichž přibližně tři čtvrtiny jsou členové komunistické strany. Poslanci jsou voleni provinčními lidovými parlamenty a administrativními celky, jako jsou autonomní republiky Hongkong či Macao.
Čínská lidová politická poradní rada je shromáždění představitelů politických stran. Podobně, jako bývala v Československu Národní fronta, navíc ale rozšířena o zástupce z Tchaj-wanu, čínské diaspory a vybrané osobností. Někdy je přirovnávána k druhé komoře parlamentu, ovšem hlavní legislativní funkce má Všečínské shromáždění. Obě tyto instituce se scházejí jednou ročně, zpravidla na jaře, přičemž zasedání trvá deset až čtrnáct dní.
PZ: Ono i vaše připodobnění k institucím našeho minulého režimu naznačuje, že se jedná o formální instituce. Jakousi předstíranou demokracii.
Je obtížné zavést nepředstíranou demokracii – tedy přímou demokracii antického typu – na úrovni centrální moci v zemi s přibližně 1,4 miliardou obyvatel. Také si nemyslím, že je možná věcná diskuse na fóru, kde se sejde tři tisíce lidí. Řešení se nabízí jen v podobě odstupňovaných pravomocí, posilováním místní samosprávy a širokém podílu veřejnosti a nižších orgánů na přípravě usnesení a zákonů.
PZ: Pojďme ale zpět k závěrům onoho dvojího zasedání v Číně. Je něco, co vás zvláště zaujalo?
Nesporně diskuse o hedvábné stezce 21. století. Teď se v Číně prosazuje označení „strategie pásu a stezky“ či „inciativa pásu a stezky“. Toto rozdvojení názvu je výrazem rozdvojení tras: jedné po pevnině Eurasijského kontinentu, druhé kolem pobřežního pásu Eurasijského kontinentu, a to včetně napojení na východní Afriku. Dostupné informace naznačují, že se jedná o největší ekonomický projekt v lidských dějinách.
PZ: Zaznamenal jsem, že tento projekt je přirovnáván k poválečnému Marshallovu plánu. Z Pekingu ale zní ostré odmítnutí tohoto přirovnání. Proč to tak Číňany popudilo?
Toto přirovnání přinesl loni prestižní americký odborný časopis Foreign Policy. Číňané se ohradili proto, že pokládají – do značné míry právem – Marshallův plán za jeden ze zdrojů studené války. Během právě skončeného jednání parlamentu čínský ministr zahraničí Wang I zdůraznil, že projekt nové hedvábné stezky je založen na „inkluzivní kooperaci, není to nástroj geopolitiky, a musí být vnímán mimo studenoválečnickou mentalitu“. Nová hedvábná cesta „nemá být čínským sólem, ale symfonií, kterou zahrají všechny zúčastněné státy“.
PZ: Nechci být špatným prorokem, ale vzhledem k čínské ekonomické expanzi to tak asi vnímáno nebude.
Obávám se, že ne. Problémem je západní politické myšlení. Zatím byla zpracována mapa nové hedvábné stezky, která zahrnuje 16 států a regionů včetně Íránu, Turecka, Kazachstánu či Ruska. To se rozhodně kříží s politickým uvažováním, které vyžaduje hierarchické uspořádání světa se Západem na vrcholu pyramidy a které za rozhodující nástroj zahraniční politiky pokládá armádu.
PZ: Vzpomínám si nicméně a trochu mlhavě, že o obnovení hedvábné stezky uvažovala i Evropská unie. Start tohoto konceptu byl snad dokonce spojen s naším předsednictvím. Je to tedy konkurenční, nebo kooperační projekt?
V roce 2009 se v Praze konalo jednání zástupců mnoha států a předsedy Evropské komise o Jižním koridoru, kterému se říkalo „nová hedvábná stezka“. Předobrazem Jižního koridoru měl být plynovod Nabucco. Kouzelný projekt – měla to být hedvábná stezka bez Číny… SILKROUTE Project je akademický program spolupráce EU se Střední Asií. Více než dva tisíce let je ale hedvábná stezka chápána jako obchodní a kulturní spojení Číny se západem eurasijského kontinentu. Jižní koridor připomínal více „ropnou geopolitiku“, navíc naivní – bez finančního zajištění.
Zdá se, že nazrál čas pochopit, že eurounijní uvažování o hedvábné stezce by mělo být pozměněno. Do podoby, kterou jste charakterizoval jako kooperační. Jít naproti čínskému projektu, podílet se na širší, pekingské vizi.
PZ: Jižní koridor se jeví jako jeden z mnoha mrtvě narozených bruselských projektů. Kde ale berete jistotu, že onen čínský není také jen „papírovým tygrem“?
Jistota v politice neexistuje. Čína ale potřebuje intenzifikovat ekonomickou spolupráci ve svém okolí. Wang I prohlásil, že nová hedvábná cesta bude letos prioritou čínské zahraniční politiky. V nejbližších týdnech má být zveřejněn oficiální seznam prvních konkrétních projektů v rámci nové hedvábné stezky. A v Pekingu byl již vytvořen investiční fond, který dostal do vínku 60 miliard dolarů.
PZ: Je to hodně, nebo málo?
Pro srovnání: Mezinárodní měnový fond (MMF) právě schválil velkorysou půjčku Ukrajině ve výši 17,5 miliard dolarů. Celkovou potřebu financí na záchranu Ukrajiny odhaduje MMF na úrovni 40 miliard, přičemž 15 miliard dolarů by mělo být určeno na odpis dluhů.
Čína je zemí jiného řádu čísel – její finanční rezervy se blíží hranici čtyř bilionů dolarů. Když jsem řekl, že by se Evropská unie měla podílet na pekingské vizi hedvábné cesty, měl jsem na mysli podílet se na plánovaných investicích. Změnit přístup dřív, než nám opět ujede vlak. Oněch 60 miliard dolarů je jen startovací investice.
PZ: Z čeho podle vás vyrůstá čínská potřeba nové hedvábné stezky?
Ona „strategie pásu a stezky“ je organicky spojena s tím, čemu se v Číně říká „nová normálnost“. Tedy se snížením ekonomické dynamiky z dvouciferných čísel k sedmi procentům ročního růstu hrubého domácího produktu. Na domácím trhu jsou tyto změny spojovány s orientací na domácí spotřebu a služby s velkým akcentem na životní prostředí.
Prof. Oskar Krejčí: Žijeme v čínském století! [2]
V zahraničním obchodě by neměl být dominantní vývoz levného zboží, ale export velkých investičních celků. Hedvábná stezka 21. století je ekonomický projekt pro globální ekonomiku. Nemělo by se jednat jen o obrovské investice do dopravní infrastruktury, pozemní i námořní, ale také o uzlové průmyslové, energetické i zemědělské projekty. Je také třeba investovat nejisté peníze, tedy dolary a eura, kterých má Čína opravdu nadbytek.
PZ: Takže přece jenom i čínská ekonomická expanze. Jednání čínského parlamentu nejsou obvykle tak sledovány. Kromě odsouhlasení nové hedvábné stezky přineslo zasedání ještě něco pozoruhodného?
S prezidentem Si Ťin-pchingem a premiérem Li Kche-čchiangem je spojen nový, moderní styl práce. Především přímá komunikace s lidmi v nejrůznějších částech Číny. Nové vedení se neuzavírá v Zakázaném městě. Záviděníhodná je kampaň proti korupci – korupci, která po přechodu na tržní nástroje ekonomiky zasáhla i nejvyšší patra čínské politiky. Boj proti korupci je vnímán v širším kontextu: je zdůrazňována vláda zákona jako nezbytný základ právní budoucnosti Číny. Je patrný zvýšený tlak na komunistickou stranu, aby zůstala věrná socialismu, a na armádu, aby respektovala to, že „strana velí pušce“. Posilování historického vědomí nalezlo i výraz v plánovaných oslavách 70. výročí porážky japonských militaristů. Japonský premiér zatím nebyl pozván – prozatím se nedistancoval od zločinného charakteru imperiální politiky své země, což mu vytkla i německá kancléřka při nedávné návštěvě Tokia.
Zdá se, že se nové čínské vedení snaží vzepřít amerikanizaci čínské společnosti.
PZ: Pod amerikanizací si mohu představovat mnohé, ale v čínském podání?
Součástí oficiálních vizí se stal pojem „čínský sen“. Je to vědomá narážka na známý „americký sen“ s tím, že je vymezen zásadní rozdíl: americký sen je od 19. století spojován s tvrdým individualismem, čínský sen má naopak být moderním vyjádřením kolektivismu. Což odpovídá jak konfuciánské tradici, tak i socialistickým ideálům.
PZ: Má tento čínský úmysl reálný podklad?
Vím jediné: na ekonomické dynamice Číny je do značné míry závislá celá světová ekonomika. A když selže čínská vzpoura proti měšťáckému individualismu, bude to prohra globálního významu. Asi na více než jednu generaci.
(Jiří Kouda, prvnizpravy.cz)
Uverejňujeme so súhlasom prof. Oskara Krejčího